id33372
Kapitola 1
Všechno začalo na srazu třídy. Kdy Ruda pronesl tu pamětnou větu, že už člověk neřeší, jak vydělat první milión, ale jak vydělat první miliardu.
Už v roce 2007, na podzim, kdy byla vyhlášena soutěž nějakými organizacemi o nejlepší podnikatelský plán, přitom jako předloha byla dávána osnova, že se má vytvořit určitá síť odběratelů a ta síť prodat.
Tak to udělalo třeba HBO (dostalo asi 30 mil. Kč). A následoval Paegas, Eurotel a jiní.
A pan Kelner, ten prodal síť jménem Česká Pojišťovna a.s.
Prodávat a.s., družstva nebo s.r.o. je prostě business.
Vienna insurance group koupila Kooperativu (to je také družstvo).
Tedy: plán je takový, založit družstvo, mít obchodní zástupce, mít síť platících lidí a to celé
prodat.
Obchodní cena je 7x tolik, kolik to vydělá za 1 rok. To je celosvětový vyvážený vzoreček.
Za méně to nemá cenu prodávat, to není dobrý obchod a víc nikdo nedá, protože m nevyjdou
čísla v ekonomických tabulkách.
Ještě k tématu patří něco o knížce Bohatý táta, chudý táta, od Roberta T. Kyiosakiho.
A také něco z knížky – internetové – PRAVDA NATVRDO ( stránky 3w. pravda.blatna.cz )
/Píšu záměrně 3w, ale dej www protože mně by to systém nevzal – pozn. autora/
No a tam se dozvíš něco, co nám zapomínali ve škole říkat. Že jedna banka financovala za 2. světové války Hitlera i USA. A že patřila předkům G. Bushe.
Ale konstatování faktu nám peníze nevydělá. Myslím si, že první miliardu sám nevyděláš, ale můžeme se o to pokusit společně a v týmu třeba 6-ti lidí.
To máš jako s auditem. To je dějepis obchodu, co se stalo, to Ti také dopředu finanční toky neovlivní. Proto mají v Kanadě tzv. Dohledovou organizaci, která na to dohlíží, co bude,protože zabývat se inventurou toho, co bylo, už transfer odešlých peněz neovlivní.
Co k realizaci budeme potřebovat:
Jen 2 věci:
1. JAK
2. CO
Můžeš si to klidně přehodit, pak by to vypadalo takto:
1. CO
2. JAK
A ať si vybereš jednu či druhou variantu potřebných věcí, vždycky musíš vědět JAK a CO.
No, a Ty to třeba víš, třeba ne, ale jsou lidé, kteří zrovna nevědí JAK (to udělat, aby vydělali miliardu) a CO (co mají dělat, aby ta miliarda vůbec byla).
Pan Passer prodal za 2 miliardy to, co pořídil za 1 miliardu. To jsi říkal.
MULTILEVEL. A FRANCHISA
V r. 2007 jsem si našel na netu, co to přesně franchisa je. Je to vlastně manželství, kdy jeden dělá to a ona (druhá strana) dělá ono. V postatě oba dohromady dělají „to či ono“ a hospodaří
na jeden účet (když se rozvedou, tak se dlí na půl o to, co tam zbylo).
Je to jednoduché, kvůli pochopení. Taky se dá říkat o MacDonaldu a 1860 pobočkách, kam jedna strana dováží své drahé housky a druhá strana mu na to loví odběratele.
A tam je také ta miliarda…
Multilevel je zase už životem daná struktura 8 stupňů, kdy každý stupeň má pod sebou asi tak 5 pramenů a ti také.
Není to letadlo, letadlo nikdy nekončí.
Multilevel je takto:
0. schůdek …. 1 (sám)
1. schůdek… . 4 lidi pod sebou
2. schůdek …. 4 lidí pod sebou (co každý splnil a má pod sebou 4 lidi) .. 4 + 12 = 16
3. schůdek …. 4 lidí pod sebou (co každý splnil a má pod sebou 9 lidí) 4+ 4x12 = 40
4. schůdek …. 4 lidí pod sebou (co každý splnil a má pod sebou 27 lidí) 4+ 4x36 = 148
5. schůdek …. 4 lidí pod sebou (co každý splnil a má pod sebou 144 lidí) 4+ 4x144 = 580
6. schůdek …. 4 lidí pod sebou (co každý splnil a má pod sebou 576 lidí) 4+ 4x576 = 2.308
7. schůdek .. 4 lidí pod sebou (co každý splnil a má pod sebou 2304 lidí) 4+ 4x2.304= 9.212
8. schůdek .. 4 lidí pod sebou (co každý splnil a má pod sebou 9208 lidí) 4+ 4x9.208= 36864
A když Ti každý z 36 864 zaměstnanců vydělává asi tak 20 000 Kč měsíčně, tak si to
spočítejme:
20 000 x 36 864 = 737 280 000 měsíčně
Rok má 12 měsíců.
To by Ti to vydělávalo 8 847 360 000 Kč ročně.
To jsme napočítali trochu hodně. Ty chceš 1 miliardu. To je asi 8, 847 x méně.
Tak ne 20 000 Kč ale:
20 000 : 8, 847 = 2.260
Tak opravený propočet: Kdyby Ti každý vydělával jen 2. 260 Kč měsíčně a měl jsi 36 864 pod sebou, tak by jsi měl za rok asi tu 1 miliardu.
Komu by se to nelíbilo, že..
A v multilevelu funguje, to, že každý na vyšším schůdku má stejné odměny z toho nultém
schůdku. Odměny se tedy počítají: jedna polovina pro toho, kdo obchod na nultém schůzku
udělal (třeba pro najatého operátora, nebo operátorku), tak pro 8 ostatních nad ním. Druhá
polovina odměny se tedy dělí 8.
Příklad:
Operátor udělá náběr třeba spoření za 100 Kč měsíčně.
Celkem je odměna asi 300 Kč, z toho půlku, tedy 100 Kč dostane operátor, část „rentiér“, co
půjčil na jeho výplatu (40 Kč) a 160 Kč jde do multilevelu do 8 řad.
Tak si spočítejme, kolik lidí by muselo uprat takové spoření za 100 Kč:
Když je pro 8 stupňů 160 Kč, tak je pro jeden stupeň 20 Kč.
Na 2 260 Kč by to muselo být asi
2 260 : 20 = 113 lidí měsíčně.
Takže 1 operátorka by musela upsat měsíčně 113 lidí. Měsíc má 20 pracovních dní.
113 : 5 = 5,65
Takže 1 operátorka by musela upsat asi 6 lidí denně, kteří by spořili 100 Kč měs.
A nebo 1 spořínka (spořícího člověka) denně, který by spořil 600 Kč měsíčně.
A nebo cca 1 spořínka (spořícího člověka) za 2 dny práce, který by spořil 1400 měsíčně
*) spoření na 17% úroků ročně vynese po 5-ti letech při částce 1400 Kč měs. asi 122.403 Kč.
Dobrý obchod.
EVIDENČNÍ SYSTÉM
Aby Ti lidi mohli každý pod sebe shánět další, musíš mít systém na přidělování ID čísel. Musí se lidi evidovat, a to řádně.
Ty takový systém nemáš, ale já ano, a klidně Ti ho v rámci franchisingu pronajmu. A nebo si jej kup jinde, nebo vytvoř, ale to tě vyjde dráž. A na začátku potřebuješ vydělávat a ne utrácet.
Také potřebuješ opsat vzorový registrační formulář, abys ho nemusel vymýšlet.
VYMÝŠLENÍ JAK ZAINETERESOVAT LIDI
No a hlavně, musíš si zvolit funkci, nazvěme ji třeba „PODFRANCHISA“ pro člověka pod
Tebou, to může být i více lidí, co kdyby jedna síla byla marod.
Jak mít 70.000 měsíčně III. – článek Eva 3
Eva jako podfranchisantka bude na 4. pozici v multilevelu.
A bude mít pod sebou 150 operátorek (lidí na spolupráci).
Z upsaného člověka má asi 20 Kč (za každou upsanou stokorunu)
Jak to bude s penězi:
Musí se to nastavit tak, aby Eva měla 70.000 měsíčně.
Tím pádem, denně 3.000 Kč denně. (z 10 až 150 operátorek-lidí pod sebou celkem)
Tím pádem 10 až 150 lidí musí denně v průměru upsat
3.000 : 20 = 150
a) 150 lidí po 100 Kč (z každého má 20 Kč) ……. 150 x 20 = 3.000
b) 30 lidí po 500 Kč (z každého má 100 Kč) …... 30 x 100 = 3.000
c) 10 lidí po 1.500 Kč (z každého má 300 Kč) …... 10 x 300 = 3.000
Návrh odměn – za upisování:
2% …….. operátorka – 100 Kč na „nultém stupni“ v multilevelu“
+ 20,- Kč..každý ve stupní v multilevelu
Ale:
Pokud nemá lidi na stupni č. 3, 2, a 1, tak bere za ně „provize“. Takže 20 + 20 + 20 +20
svých. Cekem tedy 80 Kč.
Jakmile ale operátorka sežene 3 lidi na operátoroví pod sebe, už postupuje na 1 místo. A tím
má paní Eva je 20 + 20 + 20 svých.
A jakmile operátorka postoupí na 2. místo, má paní Eva jen:
20 + 20 svých.
A jakmile operátorka postoupí na 3. místo, má paní Eva jen
20 svých.
Upisovací poplatky jsou 10%. Tedy za 6.000 Kč 600 Kč. Tedy ke spořící částky 6000 Kč +
600 Kč. Měsíčně tedy upisovat 110 Kč.
KDE SE PENÍZE VEZMOU:
Připomeňme si, že máte RENTIÉRY (červené peníze). A z těch jsou vypláceny operátorky za získávání investorů.
KDE SE VRACÍ PENÍZE RENTIÉRŮM:
ROZBOR:
Rentiér skládá peníze na tzv., zhodnocení, kdy za investovaných 10.000 Kč (jako příklad) má
13.200 Kč za 4 měsíce. Tyto peníze se „berou“ z tzv.. upisovacích poplatků.
Jenomže, upisovací poplatky jsou lineární každý měsíc, a tak nestačí na pokrytí výplaty Rentiérům.
To znamená, že musí zákonitě dojít k půjčce z družstva, (ze zeleného) Rentiérovi
(červenému), který „opět“ vložní peníze na získávání investorů s dalším zhodnocením pro něj výhodným, a z těchto peněz se vyplatí operátorky.
A tak pořád dokola..
A samozřejmě, ne všechny peníze se dají tak to napůjčovat, je malá část, podstatní většina
musí jít do Zdravotního materiálu a do dalších věcí co vynášení peníze.
Jasné?
PRACOVNÍ SLOŽKY
Pracovní složky potřebuješ dát do destiček. Potřebuješ si složky
a) vymyslet, co na nich bude
b) napsat a vyzkoušet na trhu, že fungují
c) nebo pracovat s těmi, co již fungují – říká se tomu FRANCHISA.
Co je rychlejší, zvol. Ale chodíš do práce na 12 hodin, vracíš se za tmy, vstáváš ráno, k tomu
máš sport, pak péči o rodinu, zábavu atd, takže nemáš už na nic čas.
Proto si zvolíš Franchisu nebo nic. Jestli za den, za 2 dny, za 3 dny, to jen záleží, jestli máš
potřebu peněz, nebo ne.
GARANCE
Lidem, co budou spořit peníze na 12% + 5% možný bonus, tedy na 17% ročně, musíš
nabídnout garance. A jistotu:
a) družstvo nesmí přijmout obchody pod 25%
b) družstvo má kontrolní komisi
c) družstvo má dohledovou mezinárodní organizace – viz Stanovy
d) družstvo hospodaření s penězi je účelové a předepsané, a jako člen
e) zodpovědnost mají všichni členové družstva jako kolektiv
f) je přímá komunikace s dohledovou organizací – stále (dohledová organizace je přímo
zodpovědná jednotlivým investorům a je na to pojištěná)
Banka dává garance, za to se platí.
A úrok v bance zase není 17% ročně.
DŮLEŽITOST ÚROKU
Úrok má být vyšší, než inflace, jinak peníze „hnijí“.
Úroku 17% dosáhneš na páku, kdy vezmeš 1/5 penz a 4/5 dodáš bankovní půjčku za nízký
úrok. A nakoupíš cokoli z USA a přivezeš do Čech, Vybavení domácností, třeba trouba, tam
stojí 300 USD a v Česku jí prodávají lidem za 30.000 Kč.
Kdo má rozdíl? Rakušani, kteří to dělají?
UKÁZKA
Když jsi za mnou byl ve, tak jsem Ti to ukazoval, v těch dvou časopisech,
co jsem napsal., Bylo tam takové schéma z Kanady, jak a kolik dávají investoři a kolik je
bankovní kapitál. Evropa tohle nezná, to mi tam říkali.
Jak pracovat s vybranými penězi, aby družstevníci dostali 17%. To už jsme probrali, to máme
tedy už za sebou.
OBCHODNÍ SÍŤ V DALŠÍCH ZEMÍ EU
A tam musíš zákonitě dostat nápad, že chce obchodní síť i v ostatních zemní EU.
ZAČÁTEK
Začátkem je objednávka od finančních poradců na domlouvání schůzek. Z toho jsou peníze.
A pak se postupně, jako když leze mraveneček, do lidí dostává, že by mohli mít více, kdyby měli 3 operátorky pod sebou. Používá se věta: lidí je dost, lidi Vám pomůžeme sehnat inzerátem. To zabere. Peníze chce každý a když na začátku nemusí nic dávat, tak mu to znízajímavě. A zkusí to.
Nejprve sám, jako operátorka. A když nějaké schůzky domluví, tak přemýšlí. A seznamuje se
s dalšími věcmi. Propočítává, kontroluje, atd.
Ale to dělají lidi sami, kdy Ty třeba sportuješ, užíváš si zábavy a nebo jsi v práci.
A v tom je ten úžas.
PRVNÍ KROK – registrační formulář
Pro vyplnění registračního formuláře se používají tyto přílohy:
Stanovy
Pravidla na rozdělování peněz
Registrační formulář
A až přijde registrační formulář vyplněný, seznamuje se registrovaná operátorka s dalšími
informacemi:
Skript na získávání lidi na spořeni na 100 Kč
Jak si vydělat až 70.000 Kč měs.
Investorské noviny
Tabulka Základní nabídka na zajištění družstevního důchodu
DRUHÝ KROK – destičky
Složky pro registrovaného obsahují:
02-člen_družstva_investorů_provozuje_3_operátorky.doc
03-člen_družstva_investorů_inzeruje_reality.doc
04a-nabídka_bytu_s_pasivními_příjmy.doc
04-člen_družstva_investorů_nabízí_realitním_makléřům.doc
05_Stanovy.doc
06_pravidla_na_rozdělování_peněz.doc
07_registrace_bez_zavazku_do_druzstva_investoru-eva_čečková.doc
08_otázky_pro_nového_člena_družstva_investorů-věra_sobotová.doc
09_nabídka_firmám_na_7_oprátorek.doc
10-Rentiérská_objednávka_na_získává_investorů_do_družstva.doc
11-analýza_družstva_investorů_verze_1_28.xls
Investorske_noviny_michaela_frankova.pdf
TŘETÍ KROK – lidi pod sebe
Lidí je jako sraček. Jestli pak Rudo víš, z kterého je to filmu? Z Černých baronů, a říkal to Jiří
Schmitzer Kefalínovi, když mu argumentoval, že se starali o Jasánka, který si vyrazil
krumpáčem zub.
A z toho Ti plyne poučení, že vždycky mezi známými, spolužáky a pod najdeš někoho, kdy
by s Tebou šel do toho získat 1 miliardu.
A dáš mu registrák se svým ID.
A svůj registrák se svým ID získáš ode mě.
KVĚTÁKY
Představ si asi 8 otočených květáků. Jak postupně narůstají jednotlivé bambulky. A když Ti náhodou jeden květák neroste, nevadí.
A to jsou zakládající členi dalšího družstva investorů. Logicky, tedy, nejprve musíš být v prvním družstvu, aby Ti mohlo vzniknout to další, Tvoje, s Tvými „květáky“.
Nejprve to musíš poznat na vlastní oči, na vlastní kůži i na vlastní peněženku.
Kapitola 2
Ještě život nekončí, tak jde dál.
Existuje společnost INSIA, která má smlouvy se všemi 26 pojiš´tovnami.
A u normálních multilevelů je 1/3 pro vedení, a 2/3 jsou do multilevelu do 8 řad.
A společnost INSIA si bere 15%, tedy polovinu z té první 1/3.
Když teda bude družstvo mít smlouvu s INSIA, a bude mít multilevel, tak zřizovatel takového
družstva (dohledová organizace ve franchise) bude mít druhých 15% a 2/3 půjdou do 8 řad.
Říkalo se, že lidi z prvního družstva investorů jsou či mohou být v dohledové organizaci další
družstva investorů, jakési „dcery“. A musí to vycházet z původního družstva investorů, tedy z
„chtění“ aspoň některých členů družstva po penězích.
PRÁCE V RODINÁCH
Práce v rodinách funguje jednoduše, když se obchodní v rodině, tak rodina dostane hrstičku
barevných papírů, aby si v tom mohla listovat a těšit se na noví auta, na nové byty nebo
domky a nebo na zajištění na stáří.
A …
/… pokračování příště …/
Do školky jsem chodil rád....:-)))
Narodil jsem se v pátek, ve 4 hod. ráno, ve znamení štíra a vážil jsem 2.78 kg. Jako v ostatních asi 1000 věcech, jsem se "v podstatě" nevymykal standardnímu průměru. Táta byl velmi hodný člověk, v životě jsem ho neviděl se rozčilovat a to mu v osobním i pracovním životě lidi (včetně mámy) dost srali (s odpuštěním, ale tady se to nedá jinak prezentovat) na hlavu, čehož jsem byl mnohdy jako duševně dospívající (fyzicky jsem byl vždycky napřed a nerad bych toto někdy slyšel v negativní prezentaci -)) ) dítě svědkem.
Od 6 měsíců mého věku jsem už chodil prý do jeslí, kde jsem dokázal svým apetitem udivit všechny, od doktorky až po uklízečku... Pak přišlo období školky, kde jsem si vzorně hrával a snad jen občas, určitě ne každý den sundával holčičkám kalhotky.... Nebyl to zadeček, co by mne lákalo, ten jsme jako děti měli všichni stejný... Pokud jsem šel na procházku s tatínkem, podívat se na kachničky, které mi ukazoval, jediný můj zájem byl soustředěn na příčinu, "proč teče voda"... Kačenek tam tenkrát plavalo 5, bylo to U Přístaviště v Braníku...
Tenkrát ještě jezdil převozník přes Vltavu, vždycky jsem rád sedával u převozníka abych byl nejblíže, pokud by na druhém břehu řeky někomu snad chtěl odevzdat převoznictví se slovy "..a převozník jsi teď ty..." Už tenkrát se naplňovala věštba sudiček, neb si představ, že se mi nikdy nepoštěstilo stát se ani tím převozníkem.... Vždycky jsem to já, koho smůla provází, jak zpívá Dalibor Janda...
Ve školce jsem měl jednoho kamaráda, byl tam první hned po mně... Asi byl po ránu vždy dost unavený, protože jsem ho v šatně, kde jsem na něj čekal, pořád povzbuzoval, ať se přezouvá rychle, že je jak zpomalenej film... Prostě pořád jsem potřeboval mít okolo sebe společnost... Jednou, když se převrátil Robur na bok, tak jsem se od 6,30 dokázal z okna dívat na podvozek toho Robura z okna školky, který se na nás šklebil. Kamarádi se koukali se mnou, někteří sice po chvilce odešli ke hračkám, ale mí dva nejbližší kamarádi zůstali, protože jsem jim přinesl židličky (sobě taky), oni na židličkách jen seděli, já stál, abych okna lépe viděl... Vzpomínám si, že po dopolední svačině si mí kamarádi snad chtěli jít hrát, ale já je přesvědčil, že se chtějí koukat se mnou... Koukali, vždycky se mnou koukal aspoň jeden..
Taky nám ve třídě promítali pohádky, hlas z magnetofonu a obrázky na diapozitivech... Chtěl jsem být vždycky tím, kdo posune obrázek, ale ať jsem si sedl na levou či pravou stranu promítačky, učitelka vždy na tuto zodpovědnou činnost vybrala někoho jiného... Pohádek měla paní učitelka 12 a stále je opakovala.. Pokud už promítala pohádku po druhé /a některé i 20x/, zajímalo mně jen, zda obsluha dobře vyměňuje diapozitivy...
Měli jsme ve školce společné záchody, vždycky, když jsme měli jít po obědě hajat, tak jsme (oblíbená čtyřka) šli kakat .. seděli jsme a povídali a jak nám bylo.. než pro nás přišla učitelka a vyhnala nás... Mým zájmem byl oheň. Protože jsme doma měli ústřední topení, tak jsem si sehnal sirky z karmy, kam je skovávala pí. učitelka (vzít si židli nebyl problém), nicméně odpoledne, jen jsme šli s tátou na hřiště, snažil jsem se za jeho zraky rozdělat ohýnek. Tatínek byl však filuta.. chytil mně při činu a byl zvědavý, kde jsem sehnal sirky. Bezelstně jsem mu to prozradil. Pak mi nařezal, abych si pamatoval, že krást se nemá. Pamatuji si to dodnes. Od té doby mi z těchto důvodů nenařezal.
Při obědě jsem si vždycky chodil přidat, kuchařky mně měly rády, že mi chutná. U stolku jsem byl bezkonkurenčně králem, neb jsem měl snědeno jako první, i když učitelky objektivně podporovaly naši soutěživost tím, že mi položili talíř s jídlem přede mne jako posledního... Necítím vůči těmto učitelkám pražádnou zášť, neboť už tenkrát jsem vnímal, že je duševně převyšuji....
Při kreslení, ve školce, děvčata dělal úhledné vlnovky a klikyháky s tím, že se podepisují. Už tenkrát jsem před děvčaty cítil, že je neosilním svou dovedností, sklonil jsem hlavu a nechal si začít od nich vysvětlovat, jak se drží tužka... Držení v prstech mi nešlo. Poděkoval jsem, chytil tužku do otevřené dlaně, několika pohyby z leva do prava a zpět jsem udělal nemnoho oranžových čar a klikyhák, vrátil pastelku do krabice a od stolku a od kreslení jako první vstal, neboť mi to už tenkrát nebavilo. Sice jsem se v ten okamžik cítil osamělý, neboť všichni kamarádi sedli u stolu se skloněnými hlavami, v ruce pastelku a vypadali, že je to děsně baví, nicméně ani tento pohled a pocit osamění na duši nebyl dostatečným důvodem k tomu, abych se ke kreslení vrátil. Paní učitelka mi nedovolila si hrát s hračkami. Stál jsem uprostřed třídy, ticho, jen šustění barviček po papíru bylo slyšet. Na mojí volnou židličku jsem snad ani nepohlédl. Vytáhl jsem z kapsy kapesník, udělal si v rohu uzlík a začal hrát maňáska. "Kašpárek Šmidra přijel..." Děti se postupně začali smát smíchem bezstarostných dětí. Paní učitelka však zasáhla s tím, že nemám dělat "kašpara" a že v plánu je kreslení.... Protože už odmalinka jsem si nechal vysvětlovat věci, kterým jsem nerozuměl, nebo nechtěl rozumět, spontálně jsem se zeptal paní učitelky, jestli ona chodí čůrat a kakat podle plánu, nebo podle toho, kdy se jí chce... Poslala mi za drzost do kouta. Vybral jsem si ten vzdálenější kout od ní, šikmo přes celou třídu, protože jsem z paní učitelky necítil psychickou vyrovnanost a nechtěl jsem se na toto téma pouštět do diskuse, neboť mi maminka každičké ráno nabádala, že musím paní učitelku poslouchat, a tato nevyvážená pozice mi nedávala prostor k seriozní argumentaci, nota bene s člověkem, který je zvyklý jednat z pozice síly a při své profesi spirálovitě zakrňuje jeho schopnost objektivního pohledu. Stoupl jsem si tedy do rohu, čelem ke třídě a ....vyndal kapesník... byl jsem tak bezelstný, že mi ani na mysl nepřišlo předstírat pláč či rýmu, a začal jsem na kapesníku dělat uzel... Paní učitelka ke mně dosti rychlým krokem přilétla přes celou třídu, kapesník mi začala strkat do mé kapsy a zvýšeným a důrazným hlasem mi nařídila, abych se obrátil čelem do rohu. Neodvážil jsem se jako slušně vychovávané dítě neuposlechnout, nicméně když odcházela navenek klidnější, pootočil jsem hlavu a nahlas se ji zeptal, jestli u nich doma poroučí její manžel, když si v práci vybíjí zlost na nevinných dětech a zneužívá při tom svého postavení... jestli ona není přecejenom chyba jinde... A na slušnou otázku mi jen odsekla, abych nebyl drzý.... Sklonil jsem hlavu, abych ukázal, že nechci být ve sváru a dodal, že přesně takhle si představuji odpověď celou větou.... Já prostě nikdy na kreslení moc nebyl... Pak už si postupně přicházely pro nás maminky, nikdy jsem nebyl poslední, tak třetí až pátý od konce....
Taky jsme se školkou chodili ven... Pamatuji si, že jsem si na jednom hřišti hráli, nějaké hračky tam byly, já ale pozoroval šneka, jak leze přes šířku hřiště po betonové podezdívce plotu... Když šnek dolezl nakonec plotu, vzal jsem ho opatrně, abych mu neublížil, do dvou prstu a přeneslo ho na začátek plotu, abych mohl z blízka pozorovat dál.... Vždycky se mnou některý z kamarádů díval, nebavilo mi dívat se samotnému.....
Jo, jo, do školky jsem chodil rád...
Do školy jsem chodil taky rád...:-)))
Do první třídy jsem začal chodit v r. 1970. Škola to byla stará a byla v kopci, což nám velmi vyhovovalo, neboť se nám cestou ze školy šlo velmi lehce.. Dodnes si pamatuji, na červenou brašnu na záda s přivázaným klimbajícím vixvajlantovým sáčkem na cvičky, v brašně mimo slabikáře byla i svačina v igelitovém pytlíku, většinou chleba s máslem zabalený v papírovém ubrousku a taky ovoce, samozřejmě omyté, takže ubrousek byl celý rozmočený, chleba už jen částečně… Kdyby nebylo tlaku v tašce díky řádným přezůvkám, jistě by to ovoce nebylo tak pomačkané.. Ale nebyl jsem vybíravý, vždy jsem svačinu řádně v 9.40 rozbalil a ty 2 chleby rozříznuté napůl pro snazší konzumaci jsem v 9.43 měl snědené. Jablíčko jsem vychutnával další 2 minuty, skutečně, každé sousto… Seděl jsem vedle takové tlustší holky, která měla vždycky chleba se šunkou, ale protože se mi jednak nelíbila a taky mezi námi od prvního okamžiku bylo jasné, že mezi námi žádná jiskérka lásky nepřeskočí, tak jsem jí nikdy o sousto nepožádal… Byl to nádherný pohled, jak 30 dětí způsobně sedělo s přežvykovalo.. .
Protože i maminka chodila do práce, nebylo jiné možnosti, než abych do družiny chodil… V půl sedmé jsem byl v družině jako na koni. Pěkně jsem si zul botky, pověsil kabátek na věšáček za poutko a vběhl do třídy, v jedné ruce brašnu, k níž přivázaný pytlík se cvičkami se táhl po zemi, a druhou ruku volnou na dosáhnutí na kliku. S kamarádem ze školky jsme zahráli šachy a pak mlýn a už byl čas si přenést věci do jiné šatny a hurá do třídy. Paní učitelka byla starší dáma a bez jiskry smyslu pro humor, takže jsme si zrovna okolo krku nepadali, ale vzájemně jsme si moc nepřekáželi. Já jsem jí předvedl, že to, co trpělivě vštěpuje ostatním zvládám pohledem z okna na vrcholky stromů jsem sledoval růst lístečků, což bylo rozhodně záživnější, než koukat na obrázek, kde bylo písmeno A a nakreslené auto, a to ještě dost nemoderní typ nespecifikované značky. Na mojí stručnou připomínku, že takové auto neexistuje, neexistovalo a existovat nebude, nebyl brán paní učitelkou pražádný ohled, což se mně jednak dotklo, a dále vyvolalo pocit křivdy. Většina spolužáků se tvářila, jako když se jich to netýká, neměl jsem jim to za zlé, neboť bylo nad slunce jasné, že nevěděli o čem mluvím, snad jen několik spolužáků lehce pokývlo hlavami, nicméně zřejmě velice rychle pochopili, že věcná argumentace tu prostě není na místě, paní učitelka prostě měla svojí hlavu a patent na rozum. A tak jsem si aspoň přečetl krátké články z konce slabikáře a raději jsem už nezasahoval do výkladu písmene "B", kdy na obrázku byla babička jak od Josefa Lady, s prsy a břichem, prostě postavou nápadně sice písmeno B připomínající, nicméně s děsně nemoderním šátkem a botkách, které Baťa ve svém sortimentu rozhodně neměl… Taky jsme měli počty…. Protože a snad právě proto, že jsem ovládal počítat od 1 do 20 tam i zpátky, k tomu sčítání a odčítání, nic nového jsem se při počtech nedozvěděl… Každý den dávala paní učitelka razítka ostatním do notýsku, včeličku, na důkaz toho, že jsou pilné jako včelička. Občas jsem se zkusil zeptat, proč i já nedostanu včeličku, ale paní učitelka mi odvětila, že ostatní se snaží. Taky byla razítka za poslušnost, těch jsem měl víc, ale rozhodně ne nejvíc… Když jsme měli psaní, tak si pamatuji na plnící pero v penále, kterým se psát nesmělo, pouze tužkou. A jelikož mi sem tak upadla taška i s penálem, tuhy byly značně rozlámané… Ale i kdyby nebyly, napsat takové malé "u", to mi dalo asi tak 3x více práce, než tý tlustý bandasce vedle mě, která jednak stínila svým tělem, neb seděla u okna, dále pak striktně jsem nesměl ani o milimetr zabrat její půlku školní lavice. Ve školních lavicí byly kalamáře a v nich inkoust…ale jen občas. V písance jsem měl občas, sem-tam nějakou tu kaňku, byť řádně vysátou. A ač jsem se snažil jakkoli přesvědčit paní učitelku, že se jedná o dekoraci a to ještě ke všemu co kus, to originál, opět mým slovům nevěnovala pozornost a na vysvědčení v pololetí jsem měl velikou dvojku. No co, pomyslil jsem si, vždycky bude na světě někdo, kdo mi odsoudí podle svého názoru a pak to půjde se mnou celý život… Vedle ve třídě 1.B měli takovou pěknou učitelku, měla hezkou tvář, drobet baculatou postavu a měla prostě jiskru jako žena… Když jsem jí potkal na chodbě, aspoň jsem si s ní povídal o problematice výuky slabších spolužáků s ohledem na jejich rodinné zázemí a vliv rodičů na vznik cílevědomosti a pokornosti u dětí předškolního a školního věku. V "céčku" měli učitelku, která sice dětem nijak neublížila, ale na druhou stranu jim nic-moc nedala…
Po vyučování se šlo do družiny a na oběd. Způsobně jsem si stoupl jako první do fronty ve školní jídelně a než se dostal na řadu poslední spolužák, stihl jsem si tak 1-2x přidat, kuchařky mně měly rády, jako ve školce….
Po obědě v družině jsme si chviličku hráli, a pak šli většinou ven. S sebou jsme brali švihadla, ostatní hračky a míč na fotbal. Cestou na hřiště jsem šel vepředu, vedle paní družinářky a tam s ní povídal, rozebíral třeba bezpečnost na silnicích a podobně.. Fotbal jsem hrál nejraději, nikdy ne sice nejlépe, ale za to rád…Teamy jsme tvořili tak, že dva nejlepší byli kapitáni a volili si jeden po druhém spoluhráče. Je sice pravda, že jsme nezůstal nikdy poslední, na druhou stranu musím přiznat, že jsem málokdy byl kapitánem… Když někdo zlobil, nesměl si deset minut hrát a musel způsobně sedět na lavičce vedle paní učitelky… i to se dalo vydržet... měl jsem aspoň zcela jasno.. byl to prostě obchod, aniž se o tom dlouze mluvilo. Buď budu dělat jen to, co se ode mne představuje, že budu dělat, jinak, pokud mám chuť dělat něco jiného, tak to stejně nebudu dělat, neb mi v tom bude zabráněno. Dobré ponaučení pro život, to se jistě bude hodit, řekl jsem si…
Protože do družiny chodili děti i z vyšších ročníků, bylo nad slunce jasné, že když si paní družinářka odběhne, tak svěří dohled nějakému zodpovědnému dítěti, které si stouplo před tabuli s křídou v ruce a zapsalo každého, kdo byl "neposlušný". Tak se stalo, že za mnou přiběhl kluk z vyššího ročníku, zeptal se na moje jméno a obratem se moje jméno ocitlo na tabuli a u jména čárka. Došel jsem se zeptat, co to má znamenat. Bylo mi sděleno, že se na tabuli píší jména dětí, co dělají nepořádek a jen co se vrátí paní družinářka, dostanou poznámku. Vzal jsem tedy hadr a smazal svoje jméno se slovy, že poznámku nechci. Ta dívenka, co ta jména psala byla asi debil, protože mi tam napsala znova. Jakoby jí nedošlo, že když poznámku nechci, tak nechci být na tabuli ani napsaný… Zbytečně jsem se namáhal, u mého jména byly najednou čárky 3… Když se vrátila paní družinářka a ještě k tomu to nebyla moje paní družinářka (ta byla nemocná), tak se koukla na tabuli a řekla, ať tabuli prostě smažou. Byla asi ráda, že si nikdo nezlomil nohy.. Nevím, jaký pocit v sobě měla ona dívenka-debil, ale já jsem přístup pí. družinářky velmi kladně kvitoval a zalitoval, že takových lidí není mezi námi přece jen víc…
V druhé třídě jsme dostali novou paní učitelku. Ta nás učila asi měsíc a pak šla na operaci s vaječníky nebo dělohou, nevěděl jsem přesně, ale byla dlouho nemocná. Na záskok povolali starého učitele, který byl již dlouho v důchodu. Byl to vysoký člověk s laskavým srdcem, který místo výuky stále hrál na housle a chtěl, abychom získali vztah k hudbě. Podotkl jsem snad jen polohlasem, že hudba, to nejsou jen písničky, které hraje a jestli by mohl doplnit repertoár…. Že třeba písnička .."Hej páni konšelé…" či "…Kakadu…" by mohla vlít trochu veselí do našich truchlících srdcí po paní učitelce třídní, on se jen usmál, pohladil mne po hlavičce a hrál si tu Andulku Šafářovou na housle klidně dál, jakobych jej o nic nepožádal.. Z prvopočátku jsem myslel, že on má prostě jen jiný názor, než já, což se mi pak v životě občas stalo, že sem-tam někdo měl jiný názor, ale v zápětí jsem mu v duchu zatleskal, neboť jeho projev byl maximálně výchovný… Když něco chceš, nemůžeš to říct napřímo, musíš toho člověka k tomu dovést, aby jej to samo napadlo, byť projevem souhrnu čistých myšlenek…
V listopadu jsem šel na operaci slepého střeva. V noci mi tatínek probudil, že špatně dýchám a že pojedeme na pohotovost. Tam nás poslali do nemocnice. Na přijímacím mi nechali udělat 10 dřepů, zavázat si tkaničky a jen kroutili hlavou. Nicméně mne přijali a v pravé poledne jsem šel na sál. Večer, když jsem se probral z narkózy, jsem po očku viděl otevřenými dveřmi maminku, jak stojí na chodbě. Ještě jsem byl malátný, takže jsem nestačil dát najevo, že jsem ok. Asi za půl hodinky jsem však vstal, šel na sesternu a požádal sestru, zda bych mohl zavolat domů. Sestra s otevřenou pusou jen kývla.. Zvedl jsem sluchátko, vytočil číslo, zvedla to maminka a já jí řekl, že jsem v naprostém pořádku, bez jakýchkoli druhotných příznaků, že mi nic nechybí a jestli mi může přinést knížku na čtení a sestřičcee kafe za to, že jsem mohl zavolat. Pak jsem chtěl ještě tátu, tomu jsem řekl, že mi nejdřív uspali injekcí na posteli na pokoji, pak převáželi do suterénu a před sálem mi nahatého a přikrytého prostěradlem nechali usínat.. a že mi byla zima... A že mi nebolí, ani jizva a ať je v pohodě. Zavěsil jsem, sestře poděkoval kývnutím hlavy a i nahlas a odkráčel přes chodbu na svůj pokoj do postele vpravo u okna. Druhý den mi maminka přinesla Malého Bobeše. Za týden jsem celou knížku přečetl a šel z nemocnice domů. Do družiny jsem přestal chodit. Na jaře se vrátila naše paní učitelka z operací a léčení a pochválila mne, že jsem jí jako jediný napsal pohled. Odpověděl jsem jí, že nejsem typ. Který moc dlouho skrývá své city a že když jsem jí prostě chtěl udělat radost, že jsem to udělal a je důležité, že když pohled dostala, že radost měla a už není potřeba o tom mluvit..
Na konci druhé třídy se paní učitelka ptala, kdo by chtěl chodit vedle do třídy. Protože vedle mne seděla tlustá bandaska, co měla tlustá stehna a velikou prdel , což při tělocviku, když byla v modrých trenýrkách, bylo evidentně vidět, přihlásil jsem se… Začal jsem chodit do 3.B…Dostali jsme novou třídní učitelku, a v "Áčku" taky… Naše paní učitelka nám vyprávěla o sobě, jak hrála volejbal, jak randila a vůbec o životě a mezitím jsem probrali násobilku, kdy jsme po čtyřech dělali závody a paní učitelka měla kartičky s násobilkou a prostě kdo spočítal nejdřív a řekl, tak postoupil o jedno místo vpřed, stáli jsem totiž jak závodníci v uličkách mezi lavicemi. Začínali jsme vzadu, u poslední lavice a kdo byl první u lavice, postupoval do druhého kola. Pak se utkali vítězové a ti z druhého místa ve finále. Nejednou jsem vyhrál… Ale měl jsem pořád z jiných předmětů, jako z kreslení apod. nějakou tu dvojku…
Jo, jo, do školy jsem chodil taky rád...:-))
Kapitola 3 – do knihy Chytrý táta – starání se o hosty z AIR BNB, činnost správa BNB
Majiteli nebo nájemci bytu, kterému jste se začali starat o jeho byt, apartmán, pokoje v rodinném domě. VAŠE NOVÉ PODNIKÁNÍ.
Do letáčku si jen dáte:
Vše řešíme za něj, jak naplnění bytu, tak i předání klíčů hostům, veškerý úklid, případné problémy v bytě, hlášení hostů na cizineckou polici a další věci s krátkodobým pronájmem spojené. 😉
Zajímá Vás toto téma a chtěli byste se dozvědět více o tom, jak správa nemovitostí ke krátkodobému pronájmu funguje?
Vyplňte náš krátký dotazník na webu a my se Vám do 24 hodin ozveme.
A budete mít od nás interaktivní dotazník a zájemci Vám jen budou do něj psát.
Podáte si reklamu na až 70 ti inzertních serverech a s tím Vám za malý poplatek pomůžeme. A budete mít klienty, kteří by pronajímali své nemovitosti přes AIR BNB a Vy byste jim pomáhali s inzercí no a samozřejmě se správou. Dobrý obchod pro Vás.
Kapitola 4 – do knihy Chytrý táta – APARTMÁN U MOŘE NEBO V PRAZE NA PRONÁJEM ZDARMA
Apartmán zdarma, u moře nebo v Praze za 0 €, ale ze spolupráce:
Penzion se 12 ti malými byty by se koupil nebo postavil za vypůjčené peníze z banky. A protože musí být rezerva 15%, tak se musí 10 malých bytů prodat za cenu všech 12-ti malých bytů, aby byla rezerva. To tak musí být, to říkají v bance. Dobře, tedy, zůstane zisk, 2 malé byty, nebo apartmány a o ten se spolu rozdělíme 50/50. Napůl.
Princip je takový, že se 10 bytů prodá a 2 byty musí zůstat jako developerský zisk. Tak musí být napočítané ceny bytů. Tak to chce banka vidět.
První část peněz se získá tak, že se byty nabídnou přímým klientům na byty, přes realitní kanceláře, m udělají nemovitostní dluhopisy. 30% celého developerského rozpočtu. A ty nemovitostní dluhopisy se vymění s lidmi za peníze. A pak se přidá 70% peněz od banky.
Schéma spolupráce: Dluhopisy, pozemek, shání se klienti na byty, klienti se berou půjčky, klienti platí 30% a pak doplácí byt po kolaudaci, Nové bytové družstvo vlastní pozemek, Nové bytové družstvo si bere úvěr u banky, Nové bytové družstvo dává stavební zakázku stavební firmě, Nové bytové družstvo platí stavební firmě po částech, ve splátkách, Nové bytové družstvo po kolaudaci převádí byty jednotlivým členům družstva, klientům na byty, Nové bytové družstvo si objednává správu bytů pro své členy, klienty na byty.
Schéma investic:
30% dávají klienti na byty, 70% dává banka. A je tam zisk 15%
A když chybí nějaké peníze od klientů, tak se doplní za prodej vydané emise nemovitostních dluhopisů. Aby peníze nechyběly. Banka pak kontroluje účty, jestli se proinvestovalo 30% nákladové ceny developerského rozpočtu.
Zakladatelem budovaného developerského bytového družstva na byty nebo kupovaného penzionu bude libovolná osoba a já. A ze 12 ti malých bytů z nich 10 malých bytů rozprodá, mladým lidem, ti malé nové byty potřebují. Aby se zajistil zisk pro nás, 2 byty. Ale 10 bytů musí zaplatit všech 12 bytů. Takže ty 2 byty nám pak budou za 0 Kč. Realitní poplatky jsou zahrnuty v ceně pro těch 10 klientů na byty, ani ty neplatíme.
Nové družstvo na byty je věc legální, věc čistá a věc v souladu se zákonem.
Klienti, členi nového družstva si dají např. každý 10.000 Kč do družstva. Vklady do družstva se dělí na základní členský vklad, který je 10.000 Kč a pak si dají do družstva další peníze, těch 30% ceny bytu. A to jsou ostatní členské vklady. A za tyto peníze si pořídí pozemek, projekty a sítě k pozemku.
A k těm 30% ceny svých bytů dodají úvěr od banky, 70% ceny. A začnou stavět, a kolaudovat a po kolaudaci si převedou svoje byty do svého osobního vlastnictví.
Příklad:
Jste náš budoucí klient na malý apartmán v Chorvatsku, v Itálii nebo ve Španělsku – ZDARMA. Za 0 Kč. A máte zájem o spolupráci. Kdy odměna za spolupráci je pak mít celý 1 apartmán v penzionu u moře. Tedy 1/2 zisku, který budeme mít spolu. Společně budeme pracovat na projektu a společně se budeme dělit o 2 apartmány, 50/50, které pak zůstanou jako zisk.
Jen budete dělat to samé co paní Ivana Trumpová, manželka Donalda Trump.
Tedy levně postavit, pak draho prodat přes realitní kanceláře např. RE/MAX.
Vše z tepla svého domova, jen přes internet.
Všechno si budete hlídat a kontrolovat každý den. A já Vám budu s tím pomáhat, s celým svým týmem, složený z lidí na pozemky, architekt, pak projektant, pan paní magistra na finanční zajišťování financí klientům, pan paní inženýrka na vyřízení hlavního úvěru pro nové bytové družstvo, dále realitní spolupracovníci, dále franchisa od realitní společnosti, pak účetní na účetnictví a firma na správu bytů. Vše v našem týmu. A k tomu stavební firmy jako generální dodavatelé staveb a 12 správců stavebních dodávek jednotlivých stavebních oborů, kteří nejprve musí udělat řádné výběrové řízení, a když sami chtějí dodávat, tak se musí srazit na ceně na tu nejnižší cenu a pak teprve mohou dodávek. Tak to mají ve smlouvě na správce stavebních dodávek a v podmínkách. A kontrolují to naši koordinátoři. A ty máme také. Takže nás budete potřebovat a chtít.
Jak jde výstavba a jak přitékají peníze na účet, za co se peníze budou vydávat a podobně.
A když se k tomuto záměru a plánu pořídí ještě skupina až 12 ti lidí na realitní spolupráci, tak z jejich každodenní činnosti budeme mít oba dva peníze, realitní meziprovize. A budeme tedy z práce těch realitních spolupracovníků mít finanční zisky. Třeba až 75.000,- kč měsíčně a budeme jejich produktivitu každý den sledovat přes náš software přes naše GRAFY PRODUKTIVITY NA PENÍZE. Budeme profitovat každý den. Budeme brát peníze. Ano?
Budeme jim říkat odlehčeně náš Kanadský realitní robot na peníze, co na to říkáte?
Odkaz na nabídku a první informace k možnosti APARTMÁN U MOŘE NEBO V PRAZE ZDARMA - ZE SPOLUPRÁCE:
zde máte odkaz, klikněte si:
http://www.konzultacni-spolecnost.cz/wellness_lifestyl/id/32260/apartman_zdarma/
NABÍDKA NA VLASTNÍ PENZION U MOŘE - PRO ČECHY ZDARMA
video je na youtube a jmenuje se Penzion u moře . Najdete snadno, tady je.
Kapitola 5 – do knihy Chytrý táta – BYLA JEDNOU JEDNA DANUŠKA, A TA JENOM LEŽELA POD PALMAMI U MOŘE A KOUPALA SE V MOŘI.
BYLA JEDNOU JEDNA DANUŠKA, A TA JENOM LEŽELA POD PALMAMI U MOŘE A KOUPALA SE V MOŘI.
Byla jednou jedna Danuška, a ta ležela u moře pod palmami. A koupala se v teplém moři. A tu jí přišla SMS zpráva, že jí na účet bylo posláno 30.000 Kč za 4 klienty na byty panem správcem jejího vlastního svěřenského fondu.
Klienty na byty sehnal "stroječek" na automatické podávání realitních inzerátů a klienty obsluhovali ti, co je mají obsluhovat, a také z obsluhy klientů samozřejmě mají odměny, a pěkné, za to, že je obsluhují.
Klienti se rozhodli pro byt a složili peníze, do bankovní úschovy, koupil se pozemek, zaplatil se skelet, zaplatily se projekty a zaplatily se realitní provize. A z těch realitních provizí, dostala Danuš po 7.500 Kč za každého klienta.
A v místě u moře je bankomat, VISA, a Danuška si do něj jen došla s kartou ERA (Mastercard) ke Svěřenskému účtu, vybrala si peníze, a koupila si něco dobrého.
(skoro běžná česká žena - rentiérka, která si koupila Zelenou kartu Družstva investorů).
A paní Blanka hned měla otázky:
Paní Blanka: Nějak mi uniká, co je Zelená karta.
Odpověď: Něco jako zelená karta do bankomatu, kam správce posílá peníze a žena, ležící u moře, pod palmami, si ty peníze chodí jen vybírat, když jí banka pošle SMS, že jí bylo na účet připsáno 30.000,- Kč.
Paní Blanka: Dobrý . A z čeho peníze získá?
Odpověď: Že ty peníze jí na ten účet pošle správce jejího Svěřenského fondu. Realitní meziprovize z člověka na práci pod sebou. Stará se o vše pan správce, který se musí více a více snažit …o)
Paní Blanka: Správce se stará o finance a ta žena shání lidi pod sebe?
Odpověď: Ne, ta žena má ležet pod těmi palmami u moře a má chodit pro peníze do místního bankomatu.
Paní Blanka: Takové peníze a ležet, to by se mi líbilo.
Pokračování bude následovat …
2. BONUS k balíčku 4 knih Chytrý táta:
Bonusem č. 2. je spojení dvou aplikací. Jedna aplikace je v Google play a pak oznamuje různé věci, ale i kdy Vám byly poslány tipařské realitní peníze za Tipařskou realitní spolupráci …
a…
druhá aplikace je v podstatě půdorys bytu, který se dává profi realitnímu makléři, aby jej inzeroval a posléze i vyřizoval.
Za klienta jsou realitní provize, kdy číst má realitní společnost a část má realitní makléř. A realitní společnost vyplatí tipaře a oznamuje to právě do té aplikace stažené z internetu z Google Play.
A my ještě vyřizujeme pozemky…
Takže, když koupíte 4 licence k tisku knihy Chytrý táta v ceně 1.200,- Kč celkem, máte právo na tento 2. Bonus, a to spojení aplikace z Google play a našeho půdorysu k inzerování.
Měli byste se v tom orientovat.
Jedna tipařská provize činí cca do 7.500,- Kč.
4 licence vás vyjdou na 1.200,- Kč.
Takže, kdyby vyšel jen 1 klient, máte své peníze zpět a ještě vyděláte.
Pro Vás „dobrý obchod“.
6. produkt
Odkaz na produkty zde:
http://www.konzultacni-spolecnost.cz/produkty/
(tak si klikněte)
Pro další informace: napište mi zprávu. https://www.facebook.com/marcela.fialova.731/
INFOBURZA
